Muzeum ve vagónu - Ratíškovická železnice

Vznik důlní dráhy úzce souvisí s rozvojem těžby lignitu v jihomoravském revíru, která se neustále industrializovala. Traduje se již od 20. let 19. století. Éru malodolů vystřídaly doly s produkcí, blížící se k tisíci tunám denně. Takové objemy těžby vyžadovaly kapacitní přepravu, kterou umožnila pouze železnice normálního rozchodu, která v napojení na síť státních i soukromých drah usnadnila distribuci uhlí.

Kořeny tzv. Ratíškovické železnice nalezneme ve Zlíně a blízkém okolí, kde od konce 19. století působila podnikavá ševcovská rodina Antonína Bati. Jeho syn Tomáš Jan Baťa (1876 – 1932) přivedl v období tzv. první republiky dosud nijak významný Zlín, žijící ve stínu významnějších Vizovic a Napajedel, mezi nejmodernější města v Československu.
Bující obuvní i strojírenská výroba potřebovala kvalifikovanou pracovní sílu, tato svoje zázemí a celý baťovský komplex pak dokonalé pokrytí elektrickou a tepelnou energií. Proto byla v Otrokovicích-Baťově vybudována tepelná elektrárna, pro niž se kvůli snížení nákladů na výrobů hledal blízký zdroj energie. Volba padla na méněhodnotný lignit, který se nabízel na Dubňansku. Lignit však nebyl jediným palivem, který se v Otrokovicích a Zlíně spaloval – z Ostravska bylo dováženo také černé uhlí.

V říjnu 1932 byla ratíškovická obec rozvířena zprávou o podnikatelském záměru firmy Baťa. Její zástupci začali skupovat pozemky a stejně tak odkoupila od firmy Kolisch důlní míry. Zde provedla zkušební vrty a na čas její aktivity skončily. Na jaře 1933 pokračoval výkup, zejména „Na nácestkách“ u milotické silnice, kde se měl důlní objekt postavit. Nakonec se objekt dolu začal budovat na „Hrubém poli“, ale než k tomu došlo, obtížně se vykupovaly pozemky, patřící k nejlepším v obci. Původní nabídka činila 2,50 Kč za čtvereční metr. Majitelům bylo pohroženo i vyvlastněním, ale jejich postoj změnila nabídka zaměstnání.

Vítejte v historickém železničním voze, tzv. rybáku, kde naleznete expozici malého železničního a hornického muzea v Ratíškovicích. V našem muzeu naleznete řadu zajímavých informací z historie těžby lignity - tzn. hnědého dřevěného uhlí a dozvíte se zde také o současnosti železničních tratí okresu Hodonín. Kromě muzejních exponátů a řady dobových fotografií jsme se pokusili zachovat původní interiér historického železničního vozu ve stavu, v jakém před bezmála sedmdesáti lety vyjely najet své první kilometry...

Dne 30.6.2006 za účasti starostů, dechové hudby a zpěvu, jak je u nás zvykem, jsme slavnostně otevřeli nové Muzeum ve Vagónu. Kolik práce a starostí tomu předcházelo by Vám mohla říct paní Jaroslava Kundratová, která celý projekt zpracovala a dokonce ve spolupráci s manžely Bařinovými, zajistila materiály pro expozici. Na rekonstrukci zničených vozů se podílely pracovní čety všech obcí našeho mikroregionu, pod vedením zaměstnanců firmy Stokláska, která zde odvedla obrovský kus práce.